Cesta do pekla: Mladá hrdinka šla do Mariupolu zachránit rodiče: Z toho, co viděla, jí bylo špatně

V době, kdy ruské síly obklíčily jihoukrajinský Mariupol, podnikla jedna žena mimořádnou cestu do obklíčeného města, aby zachránila své rodiče. Patří mezi malý počet lidí, kteří se odvážili riskovat útok nebo únos a prošli frontovou linií i ruskou blokádou. Anastasija Pavlovová britské stanici BBC pak řekla, že v Mariupolu viděla apokalypsu. Bylo to jako konec světa, popsala.

Třiadvacetiletá žena nejprve sama utekla před bombardováním Charkova, společně se snoubencem se vydali k jeho rodině do Dnipru.

Tam se cítila bezpečněji, trápila se však kvůli rodičům, kteří zůstali na předměstí Mariupolu. Její matka Oksana – učitelka religionistiky – hledala klid v modlitbách a v malém domku ve čtvrti Čerjomušky se starala o růže, píše BBC.

Její modlitby však přehlušil postup ruských vojsk. „Den za dnem létaly nad střechou našeho malého domku granáty různých kalibrů,“ popisuje Oksana.

„Čtvrtý den války jsem si začala myslet, že tohle nepřežiji,“ dodává čtyřiapadesátiletá žena, která Mariupol označuje za nejzvláštnější město v zemi.

„Je pojmenován po Panně Marii,“ říká. Mariupol se však poté, co ho začaly obléhat ruské síly, přeměnil na „peklo“, jak situaci podle BBC popsala jedna z humanitárních organizací.

Civilisté uprostřed bojů sháněli jídlo a vodu, nefungovala ani elektřina či komunikační kanály. Tisíce lidí byly zabity. Na čtvrť, kde žila Oksana s mužem Dmytrem, dopadaly rakety Grad.

Oksanu se podařilo telefonicky spojit s dcerou. Varovala ji, aby do Mariupolu nechodila. Ta se však koncem března rozhodla jinak.

Najala si řidiče a dodávku od dobrovolníků, kteří se také pokoušeli pomoci evakuovat obyvatele města. Vyrazili ze Záporoží, které se považuje za poslední relativně bezpečné město před frontovou linií.

„Nikdo nechtěl být vedoucím vozidlem,“ popsala situaci Anastasija. „Mysleli si, že kdyby chtěl někdo na kolonu střílet, bude střílet nejprve na vedoucí vůz,“ dodala.

Její řidič navrhl, aby šli v čele oni. „Držela jsem se svého sedadla a říkala si: ‚Dobře, a je to. Rozhodla jsem se, ať se stane cokoliv,“ popisuje mladá Ukrajinka, která vzápětí dodala, že byla nanejvýš vyděšená.