Francie je plná kontrastů: U katedrály turisté, o tři stanice dále bezdomovci

Pařížská katedrála Notre-Dame vyhořela téměř přesně před třemi lety, ale ani třímetrová plechová ohrada, jeřáby a lešení neodradí turisty od návštěvy gotického svatostánku. Po dvou letech pandemie nemoci Covid-19 se ve velkém vracejí do centra francouzské metropole, kde u paty katedrály hraje kapela mladých lidí francouzské melodie. Turisté sem míří za francouzským šarmem, gastronomií a kulturou. Podle části místních už ale Francie není stejnou zemí jako bývala. V rozhovorech tvrdí, že je to jeden z důvodů, proč se nechystají jít na volby.

„Přišel jsem do Francie v roce 1978 z Maroka, oženil jsem se, měli jsme děti. Když se ale podíváte kolem, tak to není Francie, kterou jsem znal,“ říká padesátník Samy a širokým gestem ukazuje na dění na pařížském Náměstí Republiky.

Je to jen tři stanice metrem od katedrály a také zde najdete turisty, ale je jich výrazně méně a musí se vyhýbat skupinkám mladých bezdomovců, kteří zde bydlí ve stanech a na matracích.

Podle množství předmětů, které mají nahromaděné kolem sebe, to není záležitost posledních několika dní.

Nad tím vším se tyčí obrovská socha patronky Francie Marianne, která je nyní symbolicky oděna do ukrajinské vlajky s nápisem v angličtině „ne ropě, ne válce“.

Po nedalekých zídkách jezdí na skateboardech dvacítka lidí, od dětí až po padesátníka v košili. Velký počet z nich má zrzavé vlasy a pihy; je to prý skupinka skateboardistů z Irska. „Nikde jinde na světě není tak skvělá přirozená infrastruktura pro skate jako v Paříži,“ vyžívá jeden z nich.

Na volby se nechystá ani Robert, který už několik let žije střídavě ve Francii a v Izraeli. V prvním kole dal hlas krajně pravicovému kandidátovi Ériku Zemmourovi. Současnému prezidentovi Emmanuelu Macronovi posměšně říká „Mikron“ a volit ho odmítá.

Některé nápady nacionalistické kandidátky Marine Le Penové se mu zamlouvají, ale přece jen by váhal, zda jí dát hlas. Výsledek tedy je, že letos ve druhém kole volit nepůjde vůbec.

„Předtím spolu lidé na ulici mluvili, teď se už na sebe ani neusmějí. Všichni jsou po letech s kovidem hysteričtí a bojí se diskutovat, o čemkoli,“ myslí si Samy.